Charakteristika plemena
& Nbsp;
Charakteristika plemena Beagle
& Nbsp;
Vzhled:
Bígl je kompaktně stavěný pes se silnými kostmi. Ma silnú, ale ne hrubou hlavu bez vrásek, se středně širokou lebkou, s vysokými obrysy a výrazným stopem. Ňufák je široký, nos má být černý, ale u světle zbarvených psů je slabší pigmentace přípustná. Oči má poměrně velké, mají tmavohnědou nebo oříškovou barvu. Uši má bígl dlouhé, na koncích mírně zakulacené, nízko nasazené, previsnuté, překlopené dopředu a předním okrajem přiléhající těsně k lícím. Telo má hlboký hrudník, rovný hřbet a silné, krátké, dobře klenuté a vyvážené bedra. Hrudní koš je dobře klenutý a dosahuje až k loktům. Ocas je nasazený vysoko, je středně dlouhý a silný, nesený šťastný Náchor, ale ne zatočený nad hřbet. Přední končetiny má rovné, lakte pevné, výška od země k lokti je asi polovinou jeho výšky v kohoutku. Zadné končatiny má pevné a svalnaté. Labky má tesné a pevné. Pohyb a chůze jsou volné, s dlouhými kroky předních končetin as charakteristickým vyhazováním zadních končetin. Bígl je krátku Hust srst. Povoleny jsou všechny barvy s výjimkou játrově hnědé. Nejčastěji vidíme trojbarevné (černo-hnědo-bílé) nebo dvoubarevné (žlutobílé) Bigle, přičemž žlutá může nabývat odstíny od světle žluté (citrón) až po tmavo červenú (červený).
Držení:
Bígl je velmi příjemný společník, který kolem sebe neustále šíří dobrou náladu. Je absolutně neagresivní, a proto je deálnym rodinným psem. Bígl se v rodině cítí jako ve smečce. Díky jeho praktické velikosti ho můžeme bez I problémů chovat v bytě. Držet ho samotného v kotci je pro velmi společenského bígla absolutně nemyslitelné. Bígl je velmi ostražitý, ale rozhodně to není hlídací pes, protože mu pro tyto účely chybí dostatečná ostrost. Votrelca by hlasno ohlásil, avšak jakmile by se vetřelec dostal až do domu, pravděpodobně by ho také velmi přátelsky přivítal. Bígl je však nejen ideálním rodinným psem, ale tak jak jsme vzpomínali, je také čistokrevným loveckým plemenem. Deset, kdo se o beaglové vážně zajímá, by na to neměl nikdy zapomínat. Kromě svého dobře vyjádřeného loveckého pudu je vysloveně tvrdohlavý. Potřebuje zejména důslednou výchovu, což však rozhodně nesmíme zaměňovat s tvrdostí. Důležitá je pouze důslednost. "Nesmíš!“ znamená “Nesmíš!” a rozhodně ne “Možná můžeš”! Další charakteristickou vlastností bígla je jeho nenasytnost. Bígl má vždy hlad, nikdy nemá dost. Někdy by se nám mohlo zdát, že jdeme na procházku s živým vysavačem. Každý bígl je vyhraněná osobnost se svými zálibami a rozmary. Rozhodně není žádnou loutkou, kterou by vodil vůdce smečky, ale má vlastný charakter. Nejen proto se bígl stal předlohou pro kreslenou figurku Snoopy. Bígl je pro jednoho vysněným psem, ale pro jiného tvrdohlavým "ňoumou" . Dá se jednoduše vycvičit, čemuž však mnoho lidí nechce věřit. Můžeme ho cvičit pro jeho původní určení jako loveckého psa, nebo pro rychle se rozvíjející turnajový sport. Jeho použití jako mysliveckého psa bohužel není příliš rozšířené. V myslivecké praxi se stále více používají klasické lovecké plemena. Doufejme, že v blízké budoucnosti najdou beaglové větší oblibu iu našich myslivců. Jeho vynikající čich přivedl při různých mysliveckých zkouškách v úžas mnoho diváků, kteří toto plemeno neznali. Takový agilní a silný pes, akým bígl nesporne je, je nepopiratelně vhodný i pro všechny typy kynologických sportů, kam se řadí například agility, turnajový sport a podobně. Bígl potřebuje činnost a množství pohybu, což je ideální pole působení také pro jeho majitele. Tím se dostáváme k výběhu. Rozhodně nestačí nabídnout bíglovi velkou zahradu. Denně potřebuje plynulou procházku nejméně jeden a půl až dvě hodiny. Dospělý bígl je schopen (a dokonce by měl) běhat plynulým klusem při kole. Budete překvapeni, jak vytrvalý pes to je. Nepatří nakonec do skupiny honičů nadarmo.
Povaha:
Bígl je neustále dobře naladěn a připraven pustit se do každého žertu. Je to velmi sebevědomý pes s množstvím vitality a vyrovnanou povahou. Agrese je pro něj neznámým pojmem a také je u něj jednoznačně nežádoucí. K jeho přitažlivosti podstatnou měrou přispívá jeho přátelská povaha a mírný výraz. Smělý, s ohromnou životnou silou a odhodlaním. Je pohotový, inteligentní a velmi temperamentní. Taktéž je přívětivý a čilý, bez náznaku útoku či strachu. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům. Bígl potřebuje hodně pohybu a nesmí se zapomínat, že ak narazí na stopu, bývá problémem ho přivolat, často krát se ztrácí na celé hodiny, protože miluje pobíhání "sám pro sebe". Vyžaduje proto od útlého věku důmyslnou výchovu v přivolání. Je velmi příjemný společník, proto je ideálním rodinným psem. Bígl se v rodině cítí jako ve smečce. Díky jeho praktické velikosti ho můžeme bez problémů chovat v bytě. Držet ho samotného v kotci je pro velmi společenského bígla absolutně nemyslitelné. Bígl je velmi ostražitý, ale rozhodně to není hlídací pes, protože mu pro tyto účely chybí dostatečná ostrost. Votrelca by hlasno ohlásil, avšak jakmile by se vetřelec dostal až do domu, pravděpodobně by ho také velmi přátelsky přivítal. Další charakteristickou vlastností bígla je jeho nenasytnost. Bígl má vždy hlad, nikdy nemá dost. Má sklon k obezite. Každý bígl je vyhraněná osobnost se svými zálibami a rozmary. Dá se jednoduše vycvičit, no chce to dávku trpělivosti. Můžeme ho cvičit pro jeho původní určení jako loveckého psa, nebo pro rychle se rozvíjející turnajové sporty.
Chov:
Od prvního zápisu do plemenné knihy prochází bígl obdobím neustálého rozvoja.jeho chov je veden pečlivě as velkou zodpovednosťou.Dnešní beaglové se velmi liší od ideálu standardu. Standard bígla popisuje tohoto psa jako pracovní plemeno. Toto plemeno nikdy nebylo šlechtěno výhradně na psí krásu, a proto je I dnes velmi vitální a zdravé. Na výstavách se bígl posuzuje nejen podle krásy, ale podle účelnosti jeho postavy a pohybu. Protože jedině bígl s dobrou stavbou těla a kostry, vynikajícím osvalením, neúnavným pohybem a vyrovnanou povahou já zároveň i krásný. V sedmdesátých letech ovládali evropské výstavní scény importy ze země původu tohoto plemene. Existovalo pouze málo chovatelů, kteří by plánovaně budovali chovné linie, ti se objevili až na počátku osmdesátých let. K výraznému rozvoji plemene došlo u několika chovatelů na konci osmdesátých let vkrížením dánských bíglů. V Dánsku byly beaglové spojováni velmi cílevědomě s americkými a anglickými krevními liniemi, díky čemuž byl vyšlechtěn vynikající typ. Němečtí chovatelé využili náskok dánských chovatelů a do Dánska si jezdili pro tento úspěšný chovatelský typ. Do Dánska mířili se svými šuká na krytí, ale cíleně také beaglové importovali. Tímto chovatelům vděčíme za výrazné zlepšení kvality bíglů. Nesmíme zapomínat ani na chovatelů, kteří importovali některých vynikajících psů z Anglie. Bíglové se celkově velmi rozšířily, a proto dochází k pravidelné výměně čerstvé krve mezi zeměmi, kde je jejich chov na nejvyšší úrovni mezi Dánskem, Finském, Švédskem, Nizozemském, Švýcarském, Spojené státy americké, Jihoafrickou republikou a Německem. Výměna s britskými ostrovy probíhá bohužel stále jen jednosměrně (šestiměsíční karanténa pro psy dovážené do Velké Británie). Navzdory velkým potížím se i angličtí chovatelé pokoušejí cíleně importovat psů do Anglie. Proto můžeme říci, že rodina bíglů je mezinárodní. Než podle tohoto krátkého portrétu sami posoudíte, bígl není bezproblémový pes.
Příběh:
Původ tohoto plemene je zřejmě někde ve starověkém Řeckou. O malých loveckých psech, používaných při lovech na zajíci se zmiňují i spisy starořeckých spisovatelů a je zřejmé, že jde o předchůdce dnešního bígla. Tito psi však byli menší než dnes, na v Anglii, kde se dostali v roce 1066, jejich lovci na koních vozili v sedlových brašnách. Nazývali se i trpasličí (Alebo Elizabetiní) Bigli. Vzhled bígla, tak jak ho dnes známe, se vyvinul v polovině devatenáctého století v loveckých smečkách chovaných ve Velké Británii. Tam se také formoval jednoznačný popis plemene, který nám umožňuje setkávat se s bíglem v jeho dnešní podobě. Bígl je pravděpodobně potomkem harierů a starých anglických duričov. Byl oblíbeným loveckým psem iv královské rodině, chovala ho Alzbeta I., Liam III. Oranžský a Juraj IV. Bígl byl vždy používán k lovu ve smečkách, má silně vyvinutý smečkový pud as jinými psy se snáší velmi dobře. Pro svou vlídnou povahu a malou velikost je, bohužel, velmi oblíbený v lékařském výzkumu. Organizovaný chov tohoto plemene začal ke konci 19. století, klub chovatelů byl v Anglii založen v roce 1890 ao několik let později se toto plemeno dostalo do USA. Do bývalého Česká-slovinské se dostal v roce 1965, a dnes se chová více jako společník, než jako lovecký pes.
Využití:
Bigla Patra do skupiny psů, takzvaných „hounds“. Su psy, kteří loví na stopě. Tradiční oblastí nasazení bíglů je lov ve smečkách. Bíglové se pohybují ve větších či menších skupinách například po stopě zajíce, či líšky. Zmíněný lov ve smečkách je však již ve Velké Británie av okolních státech zakázán. Bígl má vynikající čich, a proto se u nás používá především na pobarvené stopě. Existují však i beaglové s kompletním výcvikem, které pracují v každodenní myslivecké praxi. Dnes se nejvíce využívá jako společník. Je vhodný i na kynologické sporty jako jsou hbitost, flyball, frisbee, či flygility.
Zdroj informacii: wikipedia, beagleclub.